Polešovické hody s právem 

Obce

Hodová obchůzka zaznamenala ve své podobě v průběhu 20. století zásadní změny. V první polovině 20. století se hlavní slavnost odehrávala v neděli. Za doprovodu dechovky odcházela hodová chasa, s bohatou účastí domácí a přespolní veřejnosti, postupně k domům staršího stárka, u nichž doma byl přítomen i mladší a starší podstárek. Poté se chasa se svými představiteli v čele průvodu vydávali do domu první i druhé stárky, do jejichž rukou jim bylo svěřeno stárkovské právo. Pak se chasa odebrala ke starostovi, kterému bylo právo slavnostně představeno a ten stárkovi udělil pravomoc nad chasou.

Dnes má hodová slavnost jiný průběh. V dopoledních hodinách přicházejí děvčata k vázání šátků ke zkušeným vazačkám. Některá děvčata navázaná, jiná ještě se šátkem v ruce přicházejí do přírodního prostranství hospody Na Salajce, kde je nutné ještě ráno vyzkoušet hodové pásmo.

Vlastní hodový program je zahájen před budovou obecního úřadu na Městečku vyhráváním dechové kapely, která doprovází průvod a je součástí sobotní i nedělní obchůzky. Ve 13. hodin se řadí průvod krojovaných a vychází s podporou svátečně vystrojených obyvatel pro stárky a podstárky. Místem čtyř mladých mužů – stárků, je místní sokolovna. Krojovaná chasa, kterou tvoří mládenci, ženáči, bývalé stárky a vdané ženy, děti předškolního a školního věku i batolata na kočárcích za spoluúčasti celé obce s napětím očekávají příchod stárků. Podle zpívaného textu vycházejí postupně starší, mladší stárek i jejich podstárci, kteří jsou prostovlasí. Vyzdobené klobouky jim jako jeden ze stárkovských znaků předají jejich stárkyně až na Salajce. Před sokolovnou hodová chasa vyvolává stárky zpěvem:

Polešovští chlapci, kde vy máte stárka? /: Leží za dědinú, pije vodu z járka :/. Polešovští chlapci, kde máte druhého? /: Leží za dědinú, zrovna vedle něho :/.

Po tradičním vždy zaktualizovaném říkání připíjejí stárci bílým i červeným vínem. Mladší stárek:

Starší stárek:

Chaso a muziko, já vás vítám, svojého stárkování se nezříkám. Děkuju za vaše pozvání a přijímám ho bez rozmýšlání. A aby byly hody opravdu veselé, nalejme si vínko červené.

Vítám vás, chaso, známí a přátelé,
 pro všechny ať sou naše hody veselé. Vítám aj všechny přespolní hosty, přeju vám veselí do sytosti. Děkuju vám za vaše pozvání, přijímám ho bez rozmýšlání. A včil hore sklénky, napijme se zhluboka, ať sou zas veselé hody do roka.

Členové rodin stárků nabízejí přihlížejícím koláčky, cukroví a víno a hodová chasa za doprovodu dechové hudby na prostranství před sokolovnou tancuje. Průvod se znovu seřadí a starší a mladší stárek se svými zástupci jdou v čele průvodu a mezi sebou mají malé krojované děvčátko, obvykle z příbuzenstva.

Průvod se odebírá k hostinci Salajka, kde čekají v zahradním domku stárkyně s podstárkami. Celý areál je připraven k vystoupení. Kolem tanečního kruhu jsou seřazeny židličky pro nejstarší obyvatele Polešovic, kteří netrpělivě čekají na představení stárků s právy i na taneční pásma všech generací, kde se postupně prezentují od školkařů, dětí základní školy, bývalí stárci, podstárci a ženáči, hodová chasa a nakonec vdané ženy – Drmolice.

Nejdůležitějším aktem je však vyvolání stárek a předání atributů hodů do rukou stárků.

Tluču, tluču, otevřete, nechal sem klobouček u děvčete.
 Děvče spalo, já taky spal, gdosi ně klobouček z hlavičky vzal...

...Touto písní vyvolají stárci své protějšky a stárky odpovídají:

Nevzal, nevzal, můj stárečku, visí tam v komůrce na hřebíčku.

Až po několikrát opakované výzvě stárky deklamují připravené hodové říkání, nasadí mládencům kvítí a vysokým rozmarýnem s dvěma velkými kosárky nazdobené klobouky. U stárek jsou také uschována práva, jejichž předávání stárkům je provázeno bujarým jucháním mužské chasy a potleskem diváků.

Poté mladší stárka mládence přivítá:

Vítám vás, stárci, muziko, chaso, aj přátelé, tož ať sou ty naše hody veselé. Že se stárkování  nezříkám,
 na to vám svoje slovo dám.

Přeju vám všeckým dobrého, ať máte dost vínka našeho.
 A že mám za stárka chlapca milého, napijeme sa vínka bílého.

Starší stárka:

Vítám vás stárci, aj chaso velice,
 p
řijímám pozvání k hodovej muzice. Za zvolení stárkové vám děkuju,
 zříkat se ho nebudu.
 Tobě stárku, dávám do opatrování právo,
 dej pozor, aby se do špatných ruk nedostalo.

A stárek pokračuje:

Neboj se stárko, právo uhlédáme a na tvé zdraví rádi připijáme.

 

V zahradě hostince je první sólový tanec věnován stárkům a jejich stárkyním, přičemž všem kolem ukazují hodová práva. Verbuňkem se představí skupina bývalých stárků a ženatých mužů, jimž se v Polešovicích říká lajblisti. Za doprovodu cimbálové muziky předvedou svá taneční pásma mladší děti a po nich hodová chasa. Pak se průvod opět začíná řadit v párech. V čele se starším stárkem a podstárkem, mladším stárkem a podstárkem, odchází k obecnímu úřadu, kde stárci prosí starostu o povolení hodů.

Starší stárek:

Starosta:

Starší stárka:

Vážený pane starosto, dnes sme vás došli žádat o právo hodové slavnosti pořádat. Za vaše povoléní vám předem děkujem, že neuděláme žádnej ostudy slibujem.

Já vás chaso ménem výboru vítám a svolení k hodovej muzice dám.

Děkuju, pane starosto, za všechny stárky aj děvčice, za to, že ste nám dali povolení k hodovej muzice. My Vás na tuto muziku z celého srdce zveme a těšíme se, že si s vama zatancujeme.

Starosta hody slavnostně povolí a pozve chasu na malé občerstvení. Ta mu zatančí a nechá mu zahrát sólo. Poté se všichni rozcházejí domů ke krátkému odpočinku, ke krojovým úpravám po půldenní obchůzce, ale především na večeři. Dlouhá léta zde bývalo dobrým zvykem, že stárkyně zvaly na slavnostní večeři svého stárka domů, případně i podstárkovský pár.

 

zdroj: Hodové slavnosti v Polešovicích, vydalo Folklorní sdružení Polešovice, 2005
autorka textu: PhDr. Romana Habartová
zaslaly: Dobromila Krysová a Ludmila Drobilová, Folklorní sdružení Polešovice