Obec Košíky byla založena v polovině 17. století hrabětem Janem z Rottálu. Přesný rok založení zatím neznáme a je předmětem dalšího pátrání.
První obyvatelé byli na dnešní území obce přesunuti z Valašska za trest po valašských bouřích potlačených po roce 1644. Při srovnávání seznamů valašských vzbouřenců (Naše Valašsko, 1941) s prvními příjmeními zaznamenanými ve farních kronikách pro obec Košíky (Http://actapublica.eu/matriky) z roku 1692 mezi zemřelými, tak není zcela jednoznačné, odkud přesně mohli být Valaši na naše území přesunuti. Přikláním se k hypotéze, že byli vybráni z větší plochy a po jednotlivých rodinách, aby se vzbouřenecká "hnízda" rozptýlila: Ves Bratřejov - Smetana, Vaňků; Město Zlín - Myslivců; Z dědiny Hovězího - Neckař; Ves Jablůnka - Smetana; Z městečka Fryštáka - Bartoň, Matula, Režný, Kozák; Horní Ves - Neckař; Dědina Pozdichov (Pozděchov) - Malík; Dědina Březnice - Adamec; Z městečka Vsetína - Adamčík; Ves Lhota - Polášek; Ves Kateřinice - Vaňků; Ves Rauštka (Růžďka) - Malíků; Kašava - Adamčík; Hrobice - Pastýř; Štípa - Kozák; Kostelec - Předložil (Naše Valašsko, 1941).
Tím, že bylo prvních zřejmě 9 rodin násilně přesunuto do nového prostředí, měli zcela jiné starosti než se bouřit, a totiž existenční. Sami si museli vyčistit - odlesnit katastr nové obce, postavit obydlí, připravit půdu pro první setí, pastviny. Byli sice na 7 let osvobozeni od placení daní, ale vzhledem k ne příliš úrodné půdě, která nestačila ani na základní obživu si museli přivydělávat výrobou necek (tuto dovednost si zřejmě přinesli sebou a doplatil na ni nejeden strom v okolí), nádeničením v sousedních obcích, i prodáváním ovoce. Což nelibě nesli obyvatelé okolních původních vesnic, kteří považovali novousedlíky za vetřelce, kteří jim berou "jejich" půdu, pastviny, kácí jejich stromy, berou jejich úrodu. Tyto třenice větší či menší ustaly smírem až po roce 1700.
V situaci, kdy novousedlíci neměli pomalu ani co do úst, se oděv skládal jen z nejhrubších základních součástí, z materiálů většinou doma vyrobených. O nějakém specifickém kroji moc nemohla být řeč i z toho důvodu, že byli sebráni z velké oblasti Valašska. Dle záznamu z kroniky obce Jankovice, která s naší obcí sousedí a byla založena takřka totožným způsobem zřejmě o cca 3 roky dříve (1648) měly ženy sukně sahající nad kotníky. Šaty si doma samy spřádaly a šily. V pozdější době si kroj sjednotily na nynější slovácký. Sváteční rukávce měly ještě nenavrapené a jednoduché kordulky. I v létě nosily ve svátky uvázané turecké šátky k jupkám. V zimě zase kacabajku u krku vyšitý krejzlík a turecký šátek. Spodničky byly málo naškrobené, takže sukně více splývaly. Fěrtůšek do půli lýtek býval sváteční z mušelínu. Místo vyšité formy na šorci byla jen našitá slovácká mašla. Pozdější generace žen již uměla krásně vyšívat. Zdobily si výšivkou přední část jupky květinovým vzorem a různé části kroje. Každá si již uměla vyšít vyšívání ke kroji, kde též používala drobné barevné květinky. Postupně se sukně zkracovaly a spodničky se více škrobily. Turecké šátky se vázaly jen ke kroji a to na záušnice. Rukávce se již vrapily a vycpávaly dřevitou vlnou. Kadrle ručně vyšité a kordulky brokátové nebo ornátové. Zdejší vyšívačky již šily šorce s vyšitou žlutou formou. Též u ženského kroje se upustilo od kvítečkového vzoru a přešlo se na žluto-fialový výřezový vzor (Pamětní kniha obce Jankovice, 1924)
Jak je výše uvedeno, kroj v této oblasti je nepůvodní, za století přebraný. V obci Košíky je situace ohledně kroje ještě o to komplikovanější, že v roce 1976 skončila tradice hodů, a do dnešní doby většina obyvatel kroje vyhodila, v lepším případě prodala, a tradice nošení kroje, vázání šátku, a zvyklosti ohledně nošení kroje byla téměř zapomenuta.
V souvislosti s budováním objektu nové knihovny a místního muzea obce Košíky se při sbírání historických fotografií a dokumentů obce, kterých se podařilo nashromáždit přes 3500 a další přibývají (sbírka je v digitální podobě umístěna na webu: foto.oukosiky.cz), objevilo i několik fotografií, na kterých jsou obyvatelé ve starých formách kroje. Rozjelo se pátrání po zapomenutém kroji obce. I přes skepsi mnoha obyvatel se zdařilo dohledat několik vzácných kusů a součástí kroje. Nasbíraný originální materiál bude vystaven v místním muzeu, které bude založeno ihned po dokončení rekonstrukce objektu za tím účelem vybraného. Podle originálů a dochovaných fotografií pomalými krůčky vzniká obnovený kroj, který by mohl být v dohledné době představen při vhodné příležitosti veřejnosti.
zpracovala: Kateřina Ondrová, Košíky
zdroj:
Naše Valašsko: Sborník prací o našem životě a jeho potřebách, 1941. Valašské Meziříčí, 1941(7).
Pamětní kniha obce Jankovice, 1924. Pamětní kniha obce Jankovice. 1. Jankovice, s. 2.
Http://actapublica.eu/matriky: Spytihněv. Actapublika [online]. Brno.Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4658/?strana=251
Lidová kultura obce
Kroj - mužský kroj z Košíků
Popis kroje je seřazen dle pořadí oblékání. Košile mužského kroje se stejně jako ženská šije z …
Kroj - ženský kroj z Košíků
kroj ženský polosváteční a sváteční Popis kroje je seřazen dle pořadí oblékání. Co se týká …
